Slavné ženy ve světě whisky

Za starých časů, kdy se ve Skotsku na černém pálení whisky podílely celé rodiny, včetně dětí pověřených hlídáním, jestli se neblíží výběrčí daní, měly manželky palírníků důležitou roli. Za všechny jmenujme Helen Cummingovou, manželku Johna Cumminga, budoucího zakladatele palírny Cardhu. Vzhledem k rozdílům v různých verzích příběhů o Helen Cummingové, je pravděpodobné, že v její legendě došlo k spojení osudů žen různých ilegálních palírníků.

Když na farmu Cummingových přijeli výběrčí daní, Helen vyvěsila na plot prostěradlo jako výstražné znamení pro manžela pálícího whisky v lese za farmou, aby se držel z dohledu a mezitím pohostila výběrčí vynikajícím obědem, dokud v dobré náladě neodjeli, zapomenouce na důvod své návštěvy. Podle jiné verze příběhu kryla manželovu činnost tím, že kvašení sladu doma maskovala vůní z domácí pekárny chleba. Podle třetího zdroje to byla právě Helen Cummingová, kdo vedl černou palírnu a nikoliv její manžel, protože v rodině Cummingových se údajně muži věnovali farmaření a ženy palírnictví. Toto nepravděpodobné tvrzení bylo inspirováno především Johnovou a Heleninou snachou Elizabeth.

John Cumming svojí palírnu, dnes známou jako Cardhu, legalizoval v r. 1824 a řídil ji do r. 1846. Po jeho smrti a smrti jeho syna Lewise se v r. 1872 ujala řízení palírny Elizabeth Cummingová, která nejen palírnu úspěšně vedla, ale v r. 1884 ji nechala od základů přestavět. V r. 1893 pak Elizabeth palírnu prodala společnosti J. Walker and Sons, pod podmínkou, že členové její rodiny budou dál řídit chod palírny.

Další úspěšnou ženou v oboru skotské whisky byla Bessie Williamsonová v palírně Laphroaig. Zatímco Elizabeth Cummingová vděčila za své místo sňatku, Bessie Willimsonová se k svému postavení vypracovala pouze na základě svých schopností.

V roce 1935 přijela na Islay, když tehdejší majitel palírny Ian Hunter hledal někoho na výpomoc do kanceláře. Místo původně plánovaných tří měsíců Bessie zůstala v palírně Laphroaig téměř 40 roků. V průběhu let se detailně seznámila s chodem palírny a když v r. 1954 bezdětný Ian Hunter zemřel, odkázal palírnu právě jí, jediné osobě, o níž věřil, že dokáže udržovat a rozvíjet tradici whisky Laphroaig. Od 60. let začala skotská sladová whisky prožívat rozlet a začala se vyvážet do vyvážet do celého světa. Úspěšný marketing však byla schopná zvládnout pouze velká nadnárodní společnost. Proto se Bessie Williamsonová rozhodla prodat palírnu společnosti Long John International. I po prodeji však zůstala v čele palírny až do r. 1972.

Jedním z faktorů, který pomohl rozšíření skotské whisky do celého světa, byla její obliba na dvoře královny Victorie. Podle reklamní kampaně z 90. letech 19. století vděčila královna Victoria za své zdraví a dlouhověkost pravidelnému doušku kvalitní whisky (originální článek z New York Times naleznete zde ). Jakkoliv může být toto tvrzení zpochybňováno, královna Victoria byla známá svým kladným vztahem ke Skotsku i k whisky. Bratři Chivasové vděčí za svůj úspěch mimo jiné tomu, že se v r. 1843 stali vrchními dodavateli pro dvůr královny Victorie v Balmoralu. V r. 1848 královna Victoria a princ Albert navštívili palírnu Lochnagar, které se následně dostalo cti změnit si jméno na Royal Lochnagar. 

Když v r. 1897 slavila královna Victoria 60 let od nástupu na trůn, chtěl manažer čerstvě založené palírny Speyburn za každou cenu naplnit aspoň jeden sud, který by mohl oslavit „Diamantové výročí královny Victorie“, a tak první destilace probíhala v dosud nedostavěné speyburnské palírně v posledních dnech prosince 1897, zatímco vichřice fičela dovnitř okny bez okenních skel.

V současnosti je znám svým kladným vztahem k whisky spíš princ Charles než byla jeho matka, královna Alžběta II., přesto i ona ovlivnila skotskou whisky. U příležitosti její korunovace 2.6.1953 byla poprvé uvedena na trh 21-letá míchaná whisky Royal Salute od společnosti Chivas Brothers. V 2003, u příležitosti 50-letého výročí vlády královny Alžběty i whisky Royal Salute bylo vyrobeno speciální plnění 50-leté whisky Royal Salute.